Člověk a pes 

Po cestě šli dva – člověk a pes. Šli dlouho, předlouho a oba byli již velmi unavení.

A náhle uviděli před sebou oázu:
U brány seděl vrátný.
Krásná brána, za hradbami hraje krásna hudba, všude kolem rostou květy, je slyšet zurčení potoka.
– Kde to jsme? Zeptal se poutník vrátného.
– Toto je Ráj. Zemřel jsi a zde si můžeš oddychnout. Máme tu mnoho vody a jídla.
– Ale se mnou je pes.
– Bohužel k nám se se psem nemůže vejít. Budeš ho muset nechat tady.
– Poutník se bez váhání rozloučil s vrátným a šel se psem dál cestou.

Po nějaké době přivedla cesta poutníka k jakémusi hospodářství.
U brány seděl čeledín.
– Našla by se u vás voda? Zeptal se poutník.
– Pojď dál, ve dvoře je studna.
– A můj pes?
– Vedle studny je napajedlo.
– A našlo by se u vás také něco k snědku?
– Mohu tebe a tvého psa pohostit večeří.
– Děkuji. A co je toto za místo?
– Toto je Ráj.
– Cože!? Ráj? Vrátný před palácem nedaleko odtud mi říkal, že tam je Ráj.
– Lhal ti – tam je Peklo.
– A jak to, že strpíte takové sousedy?
– To má svůj dobrý důvod: Sem do Ráje přijdou jen ti, kteří nezradí své druhy.

 
( zdroj: Древо Жизни СПБ, St. Peterburg, 20/03, překlad do slovenštiny: Vladimir Wiederman 20/03, překlad do češtiny Jiří Cajthaml 20/03)
Poznámka: Lhal ti i v tom, že jsi zemřel. smiley