Košík
0
0,00 Kč
Po cestě šli dva – člověk a pes. Šli dlouho, předlouho a oba byli již velmi unavení. A náhle uviděli před sebou oázu: U brány seděl vrátný. Krásná brána, za hradbami hraje krásna hudba, všude kolem rostou květy, je slyšet zurčení potoka. – Kde to jsme? Zeptal se poutník vrátného. – Toto je Ráj. Zemřel jsi a zde si můžeš oddychnout. Máme tu mnoho vody a jídla. – Ale se mnou je pes. – Bohužel k nám se se psem nemůže vejít. Budeš ho muset nechat tady. – Poutník se bez váhání rozloučil s vrátným a šel se psem dál cestou. Po nějaké době přivedla cesta poutníka k jakémusi hospodářství. U brány seděl čeledín. – Našla by se u vás voda? Zeptal se poutník. – Pojď dál, ve dvoře je studna. – A můj pes? – Vedle studny je napajedlo. – A našlo by se u vás také něco k snědku? – Mohu tebe a tvého psa pohostit večeří. – Děkuji. A co je toto za místo? – Toto je Ráj. – Cože!? Ráj? Vrátný před palácem nedaleko odtud mi říkal, že tam je Ráj. – Lhal ti – tam je Peklo. – A jak to, že strpíte takové sousedy? – To má svůj dobrý důvod: Sem do Ráje přijdou jen ti, kteří nezradí své druhy. ( zdroj: Древо Жизни СПБ, St. Peterburg, 20/03, překlad do slovenštiny: Vladimir Wiederman 20/03, překlad do češtiny Jiří Cajthaml 20/03) Poznámka: Lhal ti i v tom, že jsi zemřel. ![]() |